Letošní Mistrovství světa ve fitness, které se konalo ve dnech 13. až 16. listopadu v maďarské Budapešti, se opět odehrálo za účasti českých reprezentantů. Na účast v šestičlenném finále z nich dosáhli Adéla Storzerová (bikini fitness žen nad 172 cm) Michaela Růžičková a Jiří Vilímek (smíšené páry) a také bodyfitnesska Margita Zámolová, která závodila v kategorii do 163 cm. Jaké bylo mistrovství světa právě jejíma očima?
Letošní mistrovství světa v Budapešti pro mě bylo po Ukrajině, Mongolsku, Kanadě a Mexiku páté mistrovství v mé "novodobé tříleté bodyfitness" kariéře a celkem devátou mezinárodní soutěží letoška, kdy jsem závodila na Malta Bodybuilding and Fitness International GP, FitBalance IFBB International Cup v Budapešti, International Austrian Championship v St. Pöltenu, International Austria Cup v Leobenu, Olympia Amateur Spain v Malaze, Arnold Classic Europe v Madridu, Olympia Amateur Europe v Praze, Nathalia Melo Classic v Dublinu a na zmíněném MS ve fitness v Budapešti. Završí se to mistrovstvím světa ve středoamerickém Salvadoru a následným focením s Pepou Adltem v Miami v USA… A pak jsou tady Vánoce. :-) Skoro to dá na kalendář - co měsíc, to soutěž. Ale nechme bilancování a vraťme se k aktuálnímu tématu - uplynulému víkendu a mistrovství světa v Budapešti.
Můžeme říci, že jsme byli svědky rekordního Mistrovství světa ve fitness federace IFBB, kterého se zúčastnilo téměř šest stovek sportovců z více než padesáti států světa. Když k tomu přidáme kolem dvou set delegátů, včetně šedesáti rozhodčích, tak to začíná bobtnat. Popravdě řečeno, když jsme potkali dav v hotelové hale a pak viděli i samotnou halu, trochu jsme začali mít pochybnosti, jestli se to trochu nepoddimenzovalo, ale zdání mnohdy klame.
Nakonec registrace nebyla o moc zdlouhavější, než jsme zvyklí z jiných klání, a dopadlo vše dobře. Zkušená stálá sestava IFBB se vždy dokáže sladit s místními a pak to je v pohodě. Osobně na vše dohlížel náš dlouholetý kamarád a prezident maďarského svazu István Huber. Byl opravdu všude, počínaje přivítáním na parkovišti před hotelem, nechyběl během soutěže, u přepravy, na banketu ani při vyklízení hotelu… :-) Po zkušenostech ze světa můžeme konstatovat, že organizace dopadla dobře. Můžeme sice vytýkat pozdní rozjezd bufetu a kavárny v budově soutěže, pouze dietní výběr k obědu na hale, který vadil hlavně delegátům, klikatý a úzký backstage, ale proti podstatným věcem to byly pouze drobnosti.
Úroveň soutěžících byla opravdu vysoká a rozmanitá, s početnou čínskou, brazilskou, argentinskou, jihoafrickou, japonskou, kanadskou a australskou delegací. Bylo to opravdové mistrovství světa. To naznačila přítomnost i řady významných hostů, třeba Boba Lorimera, organizátora Arnold Classic v USA, Alberta Buseka, prvního Arnoldova manažera a viceprezidenta IFBB pro Evropu, a dalších.
V mé kategorii se sešly rovnou tři finalistky z loňska, které jsem porazila v Montrealu. Julie (Norsko), která byla vloni čtvrtá, letos vyhrála. Zrinka (Chorvatsko), která vloni byla pátá, je letos druhá, a vloni šestá Cristina (Itálie), letos skončila mimo finále. Spokojená samozřejmě se šestým místem nejsem, ale pořád jsem v top 6 na světě v kategorii, takže ve hře, a odcházela jsem s trofejí. Pokud člověk nemá medaili, tak čtvrté nebo šesté místo je skoro jedno. Po tolika zkušenostech nemá cenu kritizovat nic. Kdo soutěží, ví, o čem to je, a kdo ne, tak to stejně nepochopí. Prostě pár slz padlo, ale jede se dál… Je to můj život. :-) Zajímavé je, že když se člověk chce ukázat domácímu publiku, ať už v Praze, nebo v Budapešti, tak to dopadne vždy jinak, než si to představuje.
Myslím si, že moje forma byla dobrá. Poslechla jsem většinu lidí, že bych měla obětovat objem a ostrost ve prospěch jemnější definice. Skoro se to povedlo, ale někteří rozhodčí asi ještě pořád pamatovali moji "superformu" z Malagy a vyloženě čekali na to, "kdy už to zatnu", což jsem ale měla přísný zákaz. :-) Ani jsem se skoro nerozcvičovala před nástupem na pódium, aby to bylo vše v pohodě.
A teď abych něco prozradila i z mé přípravní praxe. :-) Hlavně co se týče suplementů. Musím se přiznat, že mi hodně pomohl v posledních měsících zesílený vitamínový program, který intenzivně využívám na svoji denní i dlouhodobou regeneraci. Dělám to na popud manžela, který je expert na regenerační a podpůrnou terapii (tři roky byl i poradcem Českého atletického svazu) a sám vše zkouší a aplikuje v praxi. To, že mě podporuje jedna z nejkvalitnějších a nejrenomovanějších firem na výrobu vitamínů na světě, kanadská firma Jamieson, není náhoda. Tyto produkty známe a užíváme od roku 1997 a teď se to vše spojilo do jednoho. Můj vitamínový program není tajemstvím a třeba to také někomu dalšímu pomůže k výhře. Ve zkratce to vypadá takto...
Denně používám 1 tabletu Jamieson Vita-Vim s vitamíny, minerály a antioxidanty, prostě mulťák, ale opravdu silný. Doplňuji to vitamínem C TR s prodlouženým uvolňováním, kde v jedné tabletě je 1 g, anebo používám 500mg kapsle s perličkami, také TR, až 3 - 4 kapsle denně, dle zátěže a pocitu. Nedílnou součástí jsou denně 3 kapsle Jamieson Omega 3-6-9 mastné kyseliny a pupalkový olej. Když jedu drastické tréninky, tak mám předepsanou směs antioxidantů, aby regenerace byla maximální.
Antioxidační koktejl mám sestavený z Jamieson CoQ10 60 mg (1 denně), z Resveratrolu (extrakt z červeného vína, až 3 denně), Lykopenu (1 denně), Luteinu-Z (1 denně), z extraktu z brusinek (2 kapsle) a borůvek (1 kapsle). Někdy do toho dám ženšenovou kúru s korejským, sibiřským nebo čínským ženšenem Red Dragon. Většinou na 3 až 4 týdny. Na regeneraci kloubní chrupavky využívám klasiku Jamieson Glukosamin a Chondroitin s MSM (až 3 tablety). Na poslední týden při superkompenzaci k úpravě poměru Na/K využívám Jamieson Potassium TR s postupným uvolňováním a při přeletu časových zón Melatonin, který momentálně na českém trhu není, tak ho dostávám přímo z Kanady. Jejich ostropestřec mariánský je super k regeneraci jater po monotónních dietách nebo i během přípravy.
Když si někdo myslí, že to je pouhá reklama, tak po krátké návštěvě u nás doma asi radikálně změní názor… Je to všude. :-) Manžel chce ve spolupráci s AVP opět formou přednášek předat nové zkušenosti v oboru a zpřístupnit některé nové informace hlavně trenérům a sportovcům. A už Vám víc dalšího neprozradím… :-)
Každopádně bych chtěla poděkovat firmě Jamieson a jejich evropskému distributorovi Interpharm za podporu finanční i vitamínovou. Bez takové pomoci je člověk mnohdy limitován. Dále bych chtěla poděkovat panu Ing. Kocmánkovi za zásoby Šmakounů, na kterých se pomalu, ale jistě stávám závislou (hlavně mi chutná broskvová a švestková příchuť), a firmě Pro Tan za kvalitní barvy a perfektní barvení před soutěží.
Držte mi (nám) prosím palce v Salvadoru, ať přežijeme poslední letošní zkoušku a exotiku, která nás nepochybně opět čeká a nemine. :-)
Zdraví Vás Margita!
Text: Margita Zámolová
